Dovolím si ještě dovětek k včerejšímu textu o vzniku našeho sdružení dobrovolných hasičů. Tehdy se totiž na ten plán snesla i celkem hlasitá kritika. „Praha má schopné profesionální hasiče. Obvykle to k požáru stíhají do osmi minut, a to je fakt hodně dobré. Tohle dobráci nezvládnou a mají prý smysl tak někde na vesnici. Ale v Praze? Navíc v samotném centru Prahy?“ Byla kolem toho v tom roce 2019 docela dlouhá debata.
Jenže tohle je hodně velký omyl. Víte, když vám hoří byt, dům či dojde k nehodě, je super vědět, že profesionálové přijedou tak rychle. Jenže když dojde na hromadné neštěstí, tak i ti profesionálové potřebují pomoci. Pamatujete na povodně? Covid? Uprchlickou vlnu po začátku války na Ukrajině? Rozsáhlý lesní požár v Českosaském Švýcarsku?... A co když nás potká ještě něco mnohem horšího? Tohle jsou situace, kde je velká potřeba dobrovolnické pomoci. Krizové plány měst vysloveně počítají se zapojením dobrovolných hasičů a jiných dobrovolníků. To platí i pro Prahu! Jednotky SDH mají už dnes předem určené role a průběžně se na ně během výcviku připravují.
Prakticky každý, kdo nesl nějakou odpovědnost při řešení těchto událostí, získal zkušenost, že bez dobrovolníků tyhle situace nelze ustát. Navíc organizovaní dobrovolníci s větší mírou kompetencí mají násobně větší přínos než sólisté, kteří mohou mít velké odhodlání, ale pak na místě nevědí, co dělat. Tohle se netýká jen dobrovolných hasičů, ale třeba také aktivních záloh, Červeného kříže či třeba i starších skautů. To, že jsou mezi námi lidé, kteří jsou ochotni se ve svém volném čase věnovat získávání klíčových kompetencí a připravovat se na pomoc druhým, má obrovskou hodnotu. Dokonce to státu šetří nemalé peníze.
Z tohoto pohledu je třeba na podpoře dobrovolných hasičů naopak výrazně přidat. Praha dává na podporu všech jednotek SDH každoročně zhruba 20 mil. korun a to není moc. Současně dobrovolní hasiči získávají zánovní techniku po hasičích profesionálních. Tohle je věc, kde je velký prostor pro růst.