Přátelé, možná jste nás potkali na ulici, jak rozdáváme volební noviny a jezdíme s tím naším doubledeckerem. Nejednou jsem slyšel otázku, kolik nás stojí nájem a že to musí být drahé. Proto si o našem "luxusním stroji" dovolím pár slov. Ta věc totiž není žádným tajemstvím.
Hodně lidí si myslí, že jej máme pronajatý od nějaké agentury. Ale skutečnost je taková, že jsme se na něj už v roce 2017 složili s kamarádem. Já vím, že je to záliba pro mnohé nepochopitelná, ale kdo mě zná, dobře ví, že mám takové zvláštní stroje rád. Tehdy ho do Čech přivezli z Londýna filmaři, kteří jej potřebovali obsadit do natáčení amerického seriálu Patriot. Po skončení natáčení se ho chtěli rychle zbavit a dali ho na Bazoš. Bezmála padesát let starého autobusového dědečka jsme opravovali u mě na chalupě ve spolupráci s místními řemeslníky. S dětmi tam s ním jezdíme na zmrzlinu a jednou ročně s ním povozíme návštěvníky dětského dne, který pořádají místní dobrovolní hasiči.
Jinak autobus je z roku 1980. Na pravidelných linkách v Londýně jezdil zhruba do roku 2000. Pak mu uřízli kus střechy a udělali z něj vyhlídkový autobus pro turisty. Výrobcem byla firma Metro Cammell Weymann Ltd. (MCW) a jeho zvláštností je lodní motor Gardner s třístupňovou automatickou převodovkou.
Všechny tyhle fotky jsou přímo ten náš vůz. Na té fotce pod plachtou je ve stavu, jak jsme si pro něj přijeli tady v ČR, pak pár fotek ze zmíněných dětských dní a ještě obrázky jeho služby v Londýně. Je to starý vehikl, ale už nadělal hodně radosti.
Poznáte, kde je tahle zvonička? Přirozeně je tady v Praze 3. K tomu místu se váže taková "devadesátková" legenda. Někdy kolem roku 1995 sem přijela parta montérů. Měli vysokozdvižnou plošinu a nákladní Avii. Během dne zvony odmontovali, naložili a odjeli. Lidi se na ně chodili dívat a žili v přesvědčení, že zvony vezou na renovaci. Byli to zloději. Asi za půl roku se zvony objevily u zadního vstupu do nedalekého kostela. Byly přikryté kabátem a zatímco jejich zmizení proběhlo za dne bílého, návrat proběhl v utajení během noci. Jestli se v někom hnulo svědomí, nebo dostal strach, to těžko říci. Já byl tehdy kluk školou povinný a občas jsem měl příležitost na ty zvony zvonit během pohřbu. Je tady nějaký pamětník, který by k tomu příběhu měl přesnější vzpomínky?
V Soběslavské se před nedávnem objevila nová autobusová zastávka. Jmenuje se Sourozenců Čapkových. Hodně lidí si myslí, že je to proto, že je nedaleko všem známé dvojvily bratří Čapků. Jenže to není úplně přesné. Sourozenci Čapkovi byli tři. Kromě Karla a Josefa patřila do sourozeneckého tria i Helena Čapková - Palivcová. Byla spisovatelkou a podílela se i na tvorbě svých bratrů. Helena Čapková bydlela v domě poblíž zastávky. Nechala si jej tady postavit, aby byla blízko sourozencům. A právě zdejší obyvatelé se na mě letos v lednu obrátili s žádostí, abych zkusil domluvit pojmenování zastávky podle všech tří sourozenců Čapkových. A to se povedlo. Tak proto.
Tohle jsou tři roky staré platany na Tachovském náměstí. Když jsme tehdy dokončili rekonstrukci, slýchali jsme, že "tam žádné stromy nejsou". Tři roky a některé z nich mají korunu přes pět metrů. Jde to hrozně rychle.
Dnes zažíváme podobný příběh na Jiřáku. Je tam o 90 stromů více než před rekonstrukcí. Ale dejte jim taky pár let. Budou mít dobrou péči, vyrostou a budou parádní. Sázet stromy ve městě má smysl. Je to investice do budoucnosti, která není až tak vzdálená!
Nejohnivější debata posledního jednání Zastupitelstva Prahy 3 se vedla kolem Čisté Trojky. Původně jsem si myslel, že to bude nesporná věc. Šlo o to, že Čistá Trojka bude kupovat další čistící stroj, který bude kromě letního úklidu schopen dělat i zimní údržbu - bude se s ním odklízet sníh.
Co mě ale zaskočilo, že debata se poměrně rychle stočila od samotného nákupu stroje úplně jiným směrem. Některým opozičním zastupitelům totiž vadilo, že Čistá Trojka provádí kromě úklidu i sociální práci. Na řadě pozic zaměstnává kromě profesionálů i lidi, kteří jsou na pracovním trhu znevýhodněni, mají různé sociální handicapy, či mají za sebou kapitolu bezdomovectví.
Hodinu jsme si vyříkávali věci, které mi přijdou zcela jasné. Pokud se nám daří zaměstnávat lidi, kteří by jinak byli na ulici či na "pracáku" a teď odvádějí dobrou práci, je to prostě dobře! I tohle je totiž role fungujícího města. Vážím si všech, kteří se dokážou zvednout ze dna a současně si vážím všech, kteří jim při tom pomáhají.
Podle mě máme teď na Jiřáku nejzelenější trávník v Praze. Jsem zvědav, jak ustojí zítřejší vinobraní, ale teď na sklonku horkého a suchého léta vypadá pořád parádně.
A rád bych uvedl ještě jednu novinu. Od znovuotevření náměstí zde kromě pravidelné údržby působí i správce náměstí. Každý den včetně víkendů od 10:30 do 19:00 zde najdete správce, který se průběžně stará o pořádek a dohlíží na celý prostor. Nejčastěji zde najdete buď Věru nebo Marka. Pokud narazíte na nějaký problém, můžete je kontaktovat buď osobně anebo prostřednictvím aplikace, webu či telefonu Čisté Trojky.
Obecní firma Čistá Trojka na Jiřáku zajišťuje nejen zmíněného správce, ale také veškerý úklid a zahradnické práce.
PS: Když jsem tady v pondělí Věru fotil, předala mi pro vás osobní vzkaz: Největší odměnou je pro mě pohled na plné a spokojené náměstí. Jiřák má neuvěřitelnou energii a tvoříte ji právě vy, lidé, kteří sem chodíte. Děkuji vám za každý úsměv, za každé vlídné slovo a za to, že nám pomáháte toto místo udržovat krásné a čisté pro nás všechny.
Srpen
Tohle je Jirka ze Žižkova. Tedy teď nemyslím sebe, ale toho druhého Jirku, co sedí vedle mě. V rumunském Banátu, když jsme se tam teď před koncem prázdnin toulali s dcerou po kopečkách, na mě mávnul u cesty, abych se u něj zastavil na pivo či kolu.
V Banátu je samozřejmě několik českých osad. Ale Jirka provozuje svoji malou turistickou útulnu hodně bokem hlavních cest na místě, kde bych dalšího Čecha ani nečekal. Do Rumunska přišel před osmi lety a už se odsud nehnul. Postupně z něj vypadlo, že je původem z Žižkova a že docela sleduje, co se tady děje. Zajímal ho třeba Jiřák, jak je to tady se těmi stromy a zelení. Hodně dobrá náhoda a příjemná zastávka.
Líbilo se mu tričko s logem Prahy /II. Protože já prakticky jiná trička nenosím a oba jsme měli tak nějak podobnou velikost, mohl jsem mu jedno hned dát. Jirka pozdravuje a prý až pojedete do Banátu, můžete se u něj stavit v Novém Šopotu kousek od Rovenska. Jmenuje se to Salaš U Filipa.
Já cesty projíždím bez většího plánování a tyhle náhody mě pak hrozně baví.
Červenec
+8 dalších
Tohle je noční Jiřák objektivem mojí kolegyně z práce. Je to z minulého týdne. Foceno od desáté večer zhruba do půlnoci.
