Nechal jsem se vyhecovat místními strážníky, abych se k nim přidal během noční služby. Od 19:00 do 3:00 ráno jsme nachodili po žižkovských chodnících zhruba 15 kilometrů. Když jsem šel domů, čekaly je další čtyři hodiny služby běžné dvanáctihodinové směny.
Zřizovatelem městské policie není Praha 3, ale magistrát. Nicméně přesto je právě činnost strážníků jedním z nejčastějších témat, se kterým se na mě lidé obrací. V noci se po Praze 3 pohybuje kolem šesti dvojčlenných hlídek a většina z nich pochopitelně pěšky. Motorizované hlídky vyráží především na základě volání na linku 156.
Noční směny jsou významně spjaty s problematikou nocování lidí bez domova a opilci. Strážníci se s řadou z nich už oslovují jménem, protože se s nimi potkávají takřka každodenně. Mnoho z nich má nějakou zdravotní diagnózu, a tím nemyslím jen závislost na alkoholu či drogách, ale například různé duševní poruchy nebo například epilepsii. Na jednu stranu existuje velká společenská poptávka problematiku řešit, jenže bezdomovectví je celospolečenský problém a samo o sobě pochopitelně není protiprávní.
Kapacita záchytné stanice je limitována a poskytovat nocleh všem lidem bez domova pod vlivem alkoholu je finanční utopie. Samospráva dokáže poměrně dobře řešit problémy těch, kteří pomoci chtějí, ale selhává u těch, kteří pomoc odmítají. Strážníci tady každou noc zažívají neuvěřitelné příběhy a už samotná přítomnost v ulicích má významný preventivní efekt.
Otevřeně říkám, že ten nápad absolvovat noční službu přišel již v prosinci během vánočního večírku. Ulehčil jsem si to tím, že jsem s nimi vyrazil až teď v létě. I večerní déšť postupně ustal. Tímto bych rád poděkoval všem strážníkům, kteří si nic ulehčovat nemohou a vyráží do služby za každého počasí po celý rok. Bohumil a Pavel, ke kterým jsem se dnes mohl přidat, tak činí tady v Praze 3 už 25 a 20 let. Nemáte to snadné a smekám před Vámi. Díky za tu zkušenost. Mělo to pro mě velký smysl.