Jana Želivského je poslední rok jedno velké staveniště. Opravuje se tam tolik věcí, že je ta ulice pravidelně ucpaná. A až skončí prázdniny a vzroste provoz, bude z toho ještě větší mrzení. Na jednu stranu bych si nad tím mohl umýt ruce. Tohle jsou akce, které neřídí Praha 3. V tomto případě zábory podléhají Technické správě komunikací a magistrátu. Nejsme investorem těchto akcí a ty stavební firmy se nám nezodpovídají.

Jenže mě to nedá a teď se pustím na hodně tenký led. Jedna z věcí, která teď na Jana Želivského způsobuje ty největší trable, je generální rekonstrukce kanalizace. Stavba, jejíž existenci považujeme za naprostou samozřejmost a jejíž význam pro nás všechny asi nemusím rozebírat, je prakticky 100 let stará. Na jedné z fotografií vidíte budování inženýrských sítí přesně na tomto místě kolem roku 1925. Všimněte si, tehdy zde nebylo ani Nákladové nádraží a okolní výstavba se teprve rozbíhala. Co se tehdy postavilo, je dodnes v provozu a odvádí splašky z Prahy 3.

Jakákoliv uzavírka je věc dost nepopulární. Současně má Praha v tomto ohledu obrovský investiční dluh. Sto let staré sítě je třeba obnovit. Za těmi ohradami, kolem kterých možná jezdíte, se hloubí pět těžních šachet do hloubky zhruba šest metrů. Následně probíhá ražba štol bezmála 200 metrů dlouhých, které nahradí kanalizační síť postavenou krátce po první světové válce!

Tím vůbec netvrdím, že mě samotného to taky neštve a že si jako řidič taky občas nezanadávám. Ale včera jsem na staveniště podíval cestou z práce společně s Ondřejem Rut - místostarostou Prahy 3. Ty štoly jsme spolu prochodili. Připadá mi dobré vám říci, že se tam pod zemí fakt pracuje.