Krátký příběh ze života starosty. V pátek odpoledne jsem začal obvolávat různé resty z průběhu týdne. Od paní asistentky jsem měl vzkaz, že mi volala obyvatelka Prahy 3 (říkejme jí třeba Barbora) a naléhavě se mnou potřebuje hovořit ohledně nepořádku kolem jejího domu.
Vytočil jsem zapsané číslo. Dovolal jsem se kamsi do kadeřnictví v Holešovicích. Paní Barbora u nich občas brigádničí, ale zrovna tam nebyla. Nicméně madam na druhé straně telefonu mi rozhodně nechtěla věřit, že jsem starosta. Nechápala, proč volám a že se jí nikdy nic podobného nestalo. Prý si z ní akorát dělám legraci a jsem určitě nějaký moderátor z rádia, který na její úkor baví posluchače!
Fakt jsem měl nutkání ji v tom nechat. A třeba si přisadit, že kdyby se do telefonu ohlásila "Haló, tady Impulsovi", mohla vyhrát 50 000 korun.
Moje odpovědnost a vážnost svěřeného úřadu zvítězila. Podobné ptáčkoviny jsem si odpustil. Paní Barboře ale už volat nebudu :-)