Před časem mi nějaký internetový stratég chtěl poradit. Prý nemám psát tak dlouhé texty, aby je vůbec někdo četl. A taky bych měl občas ukázat něco osobního. Třeba fotku s rodinou. To první mi nejde. Ale druhou radu si pro dnešek beru srdci. Tohle trochu osobní je :-).
Našemu nejstaršímu potomkovi bylo dvanáct. Doma jsme si řekli, že bychom mu mohli založit účet v bance. Chodilo by mu tam kapesné a v obchodě by mohl platit mobilem. Přeci jen se mu snažíme vštípit nějaké finanční kompetence a vlastní účet k nim patří. Ostatně já měl v jeho věku taky vkladní knížku ve Spořitelně.
Všimli jste si, že když v bance objednáváte novou službu, podepisujete se taky pod nenápadné prohlášení, že vy či žádný váš příbuzný není politicky exponovanou osobou? Napadlo vás, co by se stalo, kdybyste byli? My jsme to společně s Mikulášem vyzkoušeli. Zapřít tátu starostu nemohl :-).
Pánovi na přepážce lehce ztuhnul úsměv. Normálně dokáže zřídit dětské konto do třiceti minut, jenže tady mu bylo jasné, že to tak hladké nebude. V rámci boje proti korupci se zřízení takového účtu schvaluje až u vedení banky. Chtějí k tomu hromadu papírů, protože banka prý musí uvážit, zda takového klienta vůbec chce.
Evidentně se takové účty nezakládají často a na počkání to rozhodně nejde. Proto museli nejprve pátrat, co je třeba dodat a mezi tím jsem si měl připravovat výpisy z účtu, dokumenty dokazující, odkud mi chodí peníze, kolik mám peněz, jaké mám nemovitosti a kde jsem na ně vydělal. Také se prý budou zajímat o společnosti, kde jsem angažovaný a jejich daňová přiznání za poslední roky. Tohle všechno kvůli Mikulášovu účtu na kapesné?
Dovolil jsem si namítnout, že málokdo zná moje majetkové poměry tak dobře jako Raiffeisenbank. Ostatně klientem jsem od roku 98, kdy se ještě jmenovala Expandia. Byl to pokrokový bankovní ústav, který si velmi zakládal na faktu, že byl první internetovou bankou v republice. Taková progresivita mi tehdy jako osmnáctiletému klukovi na prahu podnikatelské dráhy imponovala.
Nicméně zpátky do současnosti. Založení účtu pro našeho potomka se nepovedlo ani měsíc od první návštěvy na pobočce. Bankovní ústav si sice mezi tím promyslel, co přesně bude potřebovat ke zvážení korupčních rizik spojených s naším Mikulášem, ale ani po dodání všech mých výplatních pásek za poslední rok, všech výpisů z katastru nemovitostí a obsáhlého čestného prohlášení o majetku rodiny se nerozhodl, zda našeho kluka mezi svými klienty chtějí. Máme za sebou čtyři návštěvy na pobočce, pravidelně si voláme a mailujeme. Pro banku je to hrozně složité rozhodování. Přesně zítra završíme zmíněný měsíc.
Víte, za ty tři roky, co jsem součástí komunální politiky, jsem si už na veřejnou kontrolu zvyknul. Ostatně každoročně musím podávat přiznání, co jsem si pořídil, kolik jsem vydělal a nebo naopak pokud bych si někde půjčil. Taková jsou pravidla hry a věděl jsem o nich, když jsem kandidoval na starostu. Přesto si kladu otázku, zda je tohle ta správná cesta, jak v naší zemi zatočíme s korupcí. Mikuláše vstup do bankovního světa trochu zaskočil. Prý ta hotovost není zase tak špatná věc :-).